Moriko Enithrielle

Dívka, postavy vyšší, poměrně hubené, ale docela svalnaté - na dívku. Obličej je spíše protáhlý, lemovaný dlouhým neukáznitelným roštím nazývaným vlasy, kaštanové, místy až čokoládové barvy. Pleť má pihatou a osmahlou od slunce. V tmavozelených očích tančí veselé jiskřičky. Přes pravé oko se táhne teňounká, bledá jizva.
Oblečená je v obyčejných tmavých kalhotech s velkými kapsami, tenké černé bundě a lehké modré košili s krátkými rukávy. U pasu má neustále svou katanu z lidského světa, které říká Kadze nebo jedenapůlruční meč Ventus. Jediné její ozdoby jsou ošoupaný drhaný náramek s dřevěnými korálky, který nikdy nesundává z pravého zápěstí, několik dalších dřevených korálků, které nosí „pro štěstí“ na kožené šňůrce na krku a tři obyčejné kovové kroužky v uších (dva v levém, jeden v pravém).

Moriko se narodila v běžné japonské rodině Enikawových, coby jedináček. Ovšem Enikawa adoptovali dívku jménem Nauen, která byla dcera jejich dobrého přítele, jenž zemřel, když byla Nauen malá. Alespoň tak si to myslela. Ve skutečnosti odešel do Möienu, ale to ona, ani Nauen netušily. Hodně se spřátelily a braly se jako vlastní sestry, spíše dvojčata. Spolu navštěvovaly kendó a zkoušely střílet z luku (to první moc nešlo Nauen, střílení zas moc nešlo Moriko). Obě měly velmi rády různé bojování a rvačky, takže většinu času trávily rvaním se a „bojováním“ na zahradě Enikawových. Nikdy se moc nebavily s jinými lidmi, stačily si samy. Hodně si vymýšlely a byly považované za „chuuni“ (chuunibyou = jednoduše řečeno osoba tvářící se, že má nadpřirozené schopnosti). Vydrželo jim to hodně dlouho, ale když jim bylo šestnáct, Nauen se najednou začala chovat divně, postupně se od Moriko distancovala a jednoho dne prostě zmizela. Moriko to dost vzalo, a snažila se zjistit, co se stalo. Rodiče jí nic nechtěli říct, ale ona věřila, že o tom něco ví. Jednou, když nebyli doma, jim prohledala věci a našla vyřezávanou truhličku plnou různých věcí, starých deníků a různých věcí.. a zjistila pravdu, že její rodiče původně žili v Möienu, kde se znali s Naueniným otcem. Odešli kvůli občanské válce, když se Moriko narodila. Když to zjistila, přinutila rodiče, aby jí řekli, kde je brána do Möienu a vydala se tam. Nyní je v Möienu asi dva měsíce, snaží se najít Nauen a kde se dá se snaží pochytit základy větrné magie nebo iluzí. Po příchodu do Möienu se vrátila k původnímu přímení své rodiny – Enithrielle.

Moriko je spíše introvertní a snaží se působit uzavřeně a nepřátelsky. Moc jí to ale nejde. Nemá ráda velké davy lidí, nejlíp se cítí ve skupince tak 2–3 přátel. Je drzá, upřímná a má specifický způsob vykládání si zákonů, pravidel a dohod. Jako typický větrný mág je dost horkokrevná a často mění názory. Ovšem taky dokáže být dost umanutá a má problém uznat vlastní chybu. Taky je docela praštěná a pro každou špatnost. Má ráda souboje, jak magické, tak se zbraněma či holýma rukama. Často je bere přehnaně vážně, protože vážně prohrává.

Obyčejný, docela starý ale kvalitní ocelový, jedenapůlruční meč, jež nazývá Ventus, jedenapůlruční, nijak nezdobený, s rukojetí ovázanou kůží, nosí ho u pravého boku a prakticky nikdy ho neodepíná. Získala ho v Köskalecké zbrojnici.
Dřevěný prak, který sama vyrobila, nepříliš přesný, ale s docela velkým dostřelem (na prak).
Katana „Kadze“, kterou si přinesla z lidského světa, kde cvičila kendó, má černou rukojeť na konci s dvěmi modrými šňůrkami a na katanu je relativně malá (krátká).
Nosí ji v černé lakované saji (japonská pochva) s rytinou tyrkysového draka a velmi si ji cení.