pro Jméno: Finwë Fëlavas
Věk: 40 let
Pohlaví: muž
Rasa: skalní elf
Pravák nebo levák Pravák, nicméně se zbraněmi umí zacházet oběma rukama stejně dobře.
_____________________________________________________
Vzhled / 3–10 řádků
Finwë už od narození vypadal jako jemné a bezbranné dítě s dívčím půvabem. Tento jeho výrazný rys se udržel i dodnes, kdy si ho mnozí stále pletou s dívkou a zvláště ti, kteří ho neznají. Na elfského chlapce je jeho výška dosti podprůměrná. Doopravdy spíš splývá se vhledem elfských žen. Jeho pleť je velmi jemná popelavé barvy. Dlouhé hedvábné havraní vlasy mu lemují tvář a díky jejich barvě se podtrhuje jeho bledost toliko dosáhnutá většinovým pobytem ve skalách a jeskynním systému Bezejmenných hor. Další kuriozitou jeho postavy, jsou oči. Bledé až bílé. Může být považován až za slepého, ale na to mu v nich chybí slepecká mlha. Na tvářích se rýsuje jemné tetování, které rozráží nudný vzhled. Původním účelem bylo, aby vypadal více jako chlapec, ale jaksi se tato ozdoba minula účinkem, jelikož i s ním a s drobným nosíkem a rty nevypadá o nic více chlapecky. Finwë chodí oblékán v oblečení hnědých až béžových barev. Béžová halena je schována pod tmavě hnědým kabátcem, přes nějž se často rozprostírá háv, jenž Finwëmu kolikrát slouží i jako přikrývka. Hnědý obojek je bolestnou vzpomínkou na jeho kamarádku Inwë Anwamanë.
_____________________________________________________
Historie / minimálně 10 řádků
Finwë se narodil do malé elfské rodiny, jenž žila v Ragnaroku. Možná právě už od samého začátku byl pro otce velkým zklamáním. Dívčí půvab a vzezření nevyprchaly ani po letech od Finwëho narození, a tak se otci nemohl splnit sen o silném synovi, jenž by si vydobyl slávu na královském dvoře. Místo toho po deseti letech hanby a studu, zesměšňování vrstevníky a dobírání si dívkami, ho rodiče poslali za dědou, který žil jako poustevník poblíž Trollího průsmyku. Ten ho vzdělával a vychovával. Ukazoval mu pevnou, ale přívětivou tvář. V jeho očích neviděl zklamání z neúspěchů a spolu s ním se snažil hledat cestu ke svým schopnostem. Takto strávil dalších dvacet let. Spolu s dědou přišli na vhodné zbraně pro jeho maličkost. Trénovali spolu s dýkami každý den. Do toho historie, psaní, počty, čtení a další důležité věci, jenž by měl mladý muž ovládat. I na magii se zaměřili. Postupně se začal projevovat i jeho talent ovládat vzpomínky, což dědu zaujalo. Tato schopnost se v jejich rodině neprojevila již po šest generací. Během této doby tichého míru se k Finwëmu donesla zpráva o zrození bratra a o několik let později i sestry. I tak ale dvacet let utíkalo jako voda a čas strávený s dědou pomalu, ale nebezpečně ukapával.
A tak se stalo, že jednoho dne na jejich horu vyběhla horda trollů. Těžko říct, co je rozzuřilo. Zda obchodníci, kteří se opovážili projít jejich průsmykem či požár, který způsobili. Pravdou bylo, že smetly domek na skále a zanechali za sebou jen trosky a mrtvolu Finwëova lektora. Byla to hrozná událost. Nedokázal dědu ani ochránit a ani nedostal příležitost dědu bránit, jelikož ten ho odehnal, aby se schoval a vzápětí prchal domů. Žalem zničený se ploužil skalami a vůbec se mu domů nechtělo. Krom špatných vzpomínek si na domov nevzpomínal. A tak když nakonec stál schovaný nedaleko rodného domu v Ragnaroku a sledoval svou dřívější rodinu, nedokázal najít odvahu a vejít do dveří. Místo toho s hambou a studem uprchl dál na sever.
Na pokraji hor se seznámil se zvláštní dívkou. Jmenovala se Inwë Anwamanë. Byla také elfkou, ale její pleť byla nesmírně snědá. Tedy…elfkou byla jen z části. Zachránila ho, když se sotva motal skalami hladem. Odvedla ho k sobě domů, kde se o něj starala. Jak zjistil, žila ve srubu svého otce, který kdysi býval lovcem. A sama se živila tím, co dříve dělal její otec, než zemřel. Nakonec s ní žil několik měsíců. Byla zvláštní bytostí. Byla více jako ti podivní lidé, o kterých mu děda povídal, než elfkou, po které podědila vzhled. Strašně jí udivovaly jeho magické schopnosti. Jeho zase zajímalo, jak dokázala tak dlouho sama v horách přežít. A tak se postupně dělili o svá tajemství. Těžko říct, zda se do ní Finwë nezamiloval, ale jeho city k ní byly silné a vřelé. Nicméně když skončilo období lovu, byl čas prodat ulovené zboží, a tak s ní scházel i do lidských měst, kde přihlížel jejímu obchodu. Přesto, že se jednalo o relativně jednoduchý úděl, jednou se jim tato návštěva stala osudnou. Po návratu do srubu dívka ochořela nemocí, kterou si přinesla z města. Těžko léčit dívku z něčeho, když se v životě s takovou nemocí nesetkal. Těžko léčit dívku, když z léčení uměl sotva základy. A tak po týdnech bolestivého kašle nakonec dívka nemoci podlehla. To byla již druhá opravdu bolestivá ztráta, která Fiwëho potkala. Zůstával v jejím srubu a dělal její práci, které se za ty měsíce (několik let) přiučil a blouznil. Blouznil o Inwë a blouznil i o svém dědovi. Povídal si s nimi. Někdy s ním byli, někdy mluvil jen se vzduchem. Věděl, že šílí. A tak jednoho dne s křikem podpálil srub a utekl opět do hor, kde trávil čas v slzách a vzpomínkách, s rozmluvami s drahými či vzduchem. Samota ho přiměla opět se vrátit do Ragnaroku, kde opět ve stínu shlížel na rodný dům a na zhruba dvacetileté sourozence. Neznal je. Vše bylo tak chladné…tak cizí…nic se nezměnilo…Tenkrát při tom pohledu nebyl sám. Děda stál s ním a shlížel na rodinu také. „A proč nejdeš do Akademie?“ Byla jeho slova, než se opět vypařil. A tak se Finwë opět otočil k rodině zády a odešel. Tentokráte i z hor mezi lidi…
_____________________________________________________
Osobnost / minimálně 3 řádky
Finwë je poměrně tichý mladík. Nechává ostatní dosti dlouho v domnění, že před nimi stojí dívka. Dokonce se naučil mluvit v ženském rodě, což mu někdy situace usnadňuje a jindy zase ztěžuje (to, když se na něj začnou moc lepit muži v putykách). Když s ním dlouho někdo tráví čas, může zjistit, že je docela podivín. Mluví do vzduchu, jako by mluvil s nějakou dívkou nebo s nějakým starcem. Občas na to dokonce zapomíná, jak už si příliš zvykl na rozpravu se svou mrtvou rodinou a na to, že je sám (tak proto). Jeho tichost může vyvolávat přílišný dojem plachosti, pravdou ale je, že už se moc ani nebojí. Spíš je věčně skleslý a smutný. Ne, že by to bylo jinak poznat než díky rysům vepsaným ve tváři. Jinak má rád samotu a dosti často se zdržuje v ústraní (což cizincům připadá, jako by byl opravdu velice plachou a hodně nesmělou elfí slečnou).
_____________________________________________________
Rodina
Matka
Tichá a poddajná žena, jenž je manželu opravdu věrná. Svého prvního syna se snažila ochránit vysláním ho za dědou, který z něj měl vychovat opravdového muže, aby byl její manžel alespoň trošku obměkčen a ukonejšen. Toto zbožné přání nebylo nikdy naplněno a místo toho manželu porodila druhého syna, který již je dle manželových představ a poté i rozkošnou dcerku.
Otec
Tvrdý a přísný, zklamaný ze svého prvního dítěte. Doufal v syna, jenž by se mohl prosadit na královském dvoře. On sám je vojákem a strážcem jejich krále. Upřímně byl rád, že mu syn brzy zmizel z očí a po narození jeho ideálu i z mysli.
Sourozenci
Dívka a chlapec, krom toho, že existují o nich Finwë nic neví. Jsou pro něj úplně cizí a rodný dům zas o něco chladnější, když viděl své rodiče šťastné nad těmi cizinci.
Děda – mrtvý
Otec Finwëho matky. Byl chlapcovo lektorem. Nyní je po své smrti jeho průvodcem a rádcem. Jednalo se o pevného, ale milého muže, který byl moudrý a hlavně dosti vynalézavý a vytrvalý. Dokázal odhalit, v čem je vnuk dobrý a v čem jsou jeho přednosti.
Inwë Anwamanë – mrtvá
Dalo by se o ní říct, že byla jeho nejlepší kamarádkou, i když se do ní zamiloval, což si dosud neuvědomil. Jednalo se o impulzivní vřelou dívku, která mu v nejhorší chvíli zachránila život a pomohla mu se postavit opět na nohy. Byla velice zajímavá a hodně upovídaná a zvědavá. Její napůl lidský původ ho dosti zaujal. Díky ní nemá špatné předsudky vůči lidem.
_____________________________________________________
Fyzické schopnosti
Rychlost 6/10
Síla 4/10
Výdrž 5/10
_____________________________________________________
Bojové schopnosti
Boj s dlouhými dýkami (na blízko)* 2/10
Boj s vrhacími dýkami* 5/10
Obrana 4/10
Rychlost (obratnost) 5/10
____________________________________________________
Zbraně
Dvě dlouhé dýky
Vrhací dýky
____________________________________________________
Inventář
Zásoby
Dvoje náhradní oblečení
Měšec s mincemi
Výbava na pasti na drobnou zvěř
Obrázek svého lektora
Věci na táboření
Základní hygienické potřeby
Obvazy a další věci sloužící pro základní ošetření
____________________________________________________
Magie
Základní živel: voda
Živel, pro který máš přírodní nadání: voda
Sekundární schopnosti: schopnost „procházet zdí“
Terciální schopnosti: Komunikace s mrtvými
Manipulace se vzpomínkami
___________________________________________________
Doplňkové
Kdo tě přivedl? NNEAE
Víra: zatím žádná konkrétní
Respektuje tvá postava zákony? Většinou ano.
Kde se nachází tvá postava na začátku příběhu? Jak se tam dostala?
Právě přichází do Akademie. Jak se tam dostala je popsáno v Historii.
Obrázek
Věk: 40 let
Pohlaví: muž
Rasa: skalní elf
Pravák nebo levák Pravák, nicméně se zbraněmi umí zacházet oběma rukama stejně dobře.
_____________________________________________________
Vzhled / 3–10 řádků
Finwë už od narození vypadal jako jemné a bezbranné dítě s dívčím půvabem. Tento jeho výrazný rys se udržel i dodnes, kdy si ho mnozí stále pletou s dívkou a zvláště ti, kteří ho neznají. Na elfského chlapce je jeho výška dosti podprůměrná. Doopravdy spíš splývá se vhledem elfských žen. Jeho pleť je velmi jemná popelavé barvy. Dlouhé hedvábné havraní vlasy mu lemují tvář a díky jejich barvě se podtrhuje jeho bledost toliko dosáhnutá většinovým pobytem ve skalách a jeskynním systému Bezejmenných hor. Další kuriozitou jeho postavy, jsou oči. Bledé až bílé. Může být považován až za slepého, ale na to mu v nich chybí slepecká mlha. Na tvářích se rýsuje jemné tetování, které rozráží nudný vzhled. Původním účelem bylo, aby vypadal více jako chlapec, ale jaksi se tato ozdoba minula účinkem, jelikož i s ním a s drobným nosíkem a rty nevypadá o nic více chlapecky. Finwë chodí oblékán v oblečení hnědých až béžových barev. Béžová halena je schována pod tmavě hnědým kabátcem, přes nějž se často rozprostírá háv, jenž Finwëmu kolikrát slouží i jako přikrývka. Hnědý obojek je bolestnou vzpomínkou na jeho kamarádku Inwë Anwamanë.
_____________________________________________________
Historie / minimálně 10 řádků
Finwë se narodil do malé elfské rodiny, jenž žila v Ragnaroku. Možná právě už od samého začátku byl pro otce velkým zklamáním. Dívčí půvab a vzezření nevyprchaly ani po letech od Finwëho narození, a tak se otci nemohl splnit sen o silném synovi, jenž by si vydobyl slávu na královském dvoře. Místo toho po deseti letech hanby a studu, zesměšňování vrstevníky a dobírání si dívkami, ho rodiče poslali za dědou, který žil jako poustevník poblíž Trollího průsmyku. Ten ho vzdělával a vychovával. Ukazoval mu pevnou, ale přívětivou tvář. V jeho očích neviděl zklamání z neúspěchů a spolu s ním se snažil hledat cestu ke svým schopnostem. Takto strávil dalších dvacet let. Spolu s dědou přišli na vhodné zbraně pro jeho maličkost. Trénovali spolu s dýkami každý den. Do toho historie, psaní, počty, čtení a další důležité věci, jenž by měl mladý muž ovládat. I na magii se zaměřili. Postupně se začal projevovat i jeho talent ovládat vzpomínky, což dědu zaujalo. Tato schopnost se v jejich rodině neprojevila již po šest generací. Během této doby tichého míru se k Finwëmu donesla zpráva o zrození bratra a o několik let později i sestry. I tak ale dvacet let utíkalo jako voda a čas strávený s dědou pomalu, ale nebezpečně ukapával.
A tak se stalo, že jednoho dne na jejich horu vyběhla horda trollů. Těžko říct, co je rozzuřilo. Zda obchodníci, kteří se opovážili projít jejich průsmykem či požár, který způsobili. Pravdou bylo, že smetly domek na skále a zanechali za sebou jen trosky a mrtvolu Finwëova lektora. Byla to hrozná událost. Nedokázal dědu ani ochránit a ani nedostal příležitost dědu bránit, jelikož ten ho odehnal, aby se schoval a vzápětí prchal domů. Žalem zničený se ploužil skalami a vůbec se mu domů nechtělo. Krom špatných vzpomínek si na domov nevzpomínal. A tak když nakonec stál schovaný nedaleko rodného domu v Ragnaroku a sledoval svou dřívější rodinu, nedokázal najít odvahu a vejít do dveří. Místo toho s hambou a studem uprchl dál na sever.
Na pokraji hor se seznámil se zvláštní dívkou. Jmenovala se Inwë Anwamanë. Byla také elfkou, ale její pleť byla nesmírně snědá. Tedy…elfkou byla jen z části. Zachránila ho, když se sotva motal skalami hladem. Odvedla ho k sobě domů, kde se o něj starala. Jak zjistil, žila ve srubu svého otce, který kdysi býval lovcem. A sama se živila tím, co dříve dělal její otec, než zemřel. Nakonec s ní žil několik měsíců. Byla zvláštní bytostí. Byla více jako ti podivní lidé, o kterých mu děda povídal, než elfkou, po které podědila vzhled. Strašně jí udivovaly jeho magické schopnosti. Jeho zase zajímalo, jak dokázala tak dlouho sama v horách přežít. A tak se postupně dělili o svá tajemství. Těžko říct, zda se do ní Finwë nezamiloval, ale jeho city k ní byly silné a vřelé. Nicméně když skončilo období lovu, byl čas prodat ulovené zboží, a tak s ní scházel i do lidských měst, kde přihlížel jejímu obchodu. Přesto, že se jednalo o relativně jednoduchý úděl, jednou se jim tato návštěva stala osudnou. Po návratu do srubu dívka ochořela nemocí, kterou si přinesla z města. Těžko léčit dívku z něčeho, když se v životě s takovou nemocí nesetkal. Těžko léčit dívku, když z léčení uměl sotva základy. A tak po týdnech bolestivého kašle nakonec dívka nemoci podlehla. To byla již druhá opravdu bolestivá ztráta, která Fiwëho potkala. Zůstával v jejím srubu a dělal její práci, které se za ty měsíce (několik let) přiučil a blouznil. Blouznil o Inwë a blouznil i o svém dědovi. Povídal si s nimi. Někdy s ním byli, někdy mluvil jen se vzduchem. Věděl, že šílí. A tak jednoho dne s křikem podpálil srub a utekl opět do hor, kde trávil čas v slzách a vzpomínkách, s rozmluvami s drahými či vzduchem. Samota ho přiměla opět se vrátit do Ragnaroku, kde opět ve stínu shlížel na rodný dům a na zhruba dvacetileté sourozence. Neznal je. Vše bylo tak chladné…tak cizí…nic se nezměnilo…Tenkrát při tom pohledu nebyl sám. Děda stál s ním a shlížel na rodinu také. „A proč nejdeš do Akademie?“ Byla jeho slova, než se opět vypařil. A tak se Finwë opět otočil k rodině zády a odešel. Tentokráte i z hor mezi lidi…
_____________________________________________________
Osobnost / minimálně 3 řádky
Finwë je poměrně tichý mladík. Nechává ostatní dosti dlouho v domnění, že před nimi stojí dívka. Dokonce se naučil mluvit v ženském rodě, což mu někdy situace usnadňuje a jindy zase ztěžuje (to, když se na něj začnou moc lepit muži v putykách). Když s ním dlouho někdo tráví čas, může zjistit, že je docela podivín. Mluví do vzduchu, jako by mluvil s nějakou dívkou nebo s nějakým starcem. Občas na to dokonce zapomíná, jak už si příliš zvykl na rozpravu se svou mrtvou rodinou a na to, že je sám (tak proto). Jeho tichost může vyvolávat přílišný dojem plachosti, pravdou ale je, že už se moc ani nebojí. Spíš je věčně skleslý a smutný. Ne, že by to bylo jinak poznat než díky rysům vepsaným ve tváři. Jinak má rád samotu a dosti často se zdržuje v ústraní (což cizincům připadá, jako by byl opravdu velice plachou a hodně nesmělou elfí slečnou).
_____________________________________________________
Rodina
Matka
Tichá a poddajná žena, jenž je manželu opravdu věrná. Svého prvního syna se snažila ochránit vysláním ho za dědou, který z něj měl vychovat opravdového muže, aby byl její manžel alespoň trošku obměkčen a ukonejšen. Toto zbožné přání nebylo nikdy naplněno a místo toho manželu porodila druhého syna, který již je dle manželových představ a poté i rozkošnou dcerku.
Otec
Tvrdý a přísný, zklamaný ze svého prvního dítěte. Doufal v syna, jenž by se mohl prosadit na královském dvoře. On sám je vojákem a strážcem jejich krále. Upřímně byl rád, že mu syn brzy zmizel z očí a po narození jeho ideálu i z mysli.
Sourozenci
Dívka a chlapec, krom toho, že existují o nich Finwë nic neví. Jsou pro něj úplně cizí a rodný dům zas o něco chladnější, když viděl své rodiče šťastné nad těmi cizinci.
Děda – mrtvý
Otec Finwëho matky. Byl chlapcovo lektorem. Nyní je po své smrti jeho průvodcem a rádcem. Jednalo se o pevného, ale milého muže, který byl moudrý a hlavně dosti vynalézavý a vytrvalý. Dokázal odhalit, v čem je vnuk dobrý a v čem jsou jeho přednosti.
Inwë Anwamanë – mrtvá
Dalo by se o ní říct, že byla jeho nejlepší kamarádkou, i když se do ní zamiloval, což si dosud neuvědomil. Jednalo se o impulzivní vřelou dívku, která mu v nejhorší chvíli zachránila život a pomohla mu se postavit opět na nohy. Byla velice zajímavá a hodně upovídaná a zvědavá. Její napůl lidský původ ho dosti zaujal. Díky ní nemá špatné předsudky vůči lidem.
_____________________________________________________
Fyzické schopnosti
Rychlost 6/10
Síla 4/10
Výdrž 5/10
_____________________________________________________
Bojové schopnosti
Boj s dlouhými dýkami (na blízko)* 2/10
Boj s vrhacími dýkami* 5/10
Obrana 4/10
Rychlost (obratnost) 5/10
____________________________________________________
Zbraně
Dvě dlouhé dýky
Vrhací dýky
____________________________________________________
Inventář
Zásoby
Dvoje náhradní oblečení
Měšec s mincemi
Výbava na pasti na drobnou zvěř
Obrázek svého lektora
Věci na táboření
Základní hygienické potřeby
Obvazy a další věci sloužící pro základní ošetření
____________________________________________________
Magie
Základní živel: voda
Živel, pro který máš přírodní nadání: voda
Sekundární schopnosti: schopnost „procházet zdí“
Terciální schopnosti: Komunikace s mrtvými
Manipulace se vzpomínkami
___________________________________________________
Doplňkové
Kdo tě přivedl? NNEAE
Víra: zatím žádná konkrétní
Respektuje tvá postava zákony? Většinou ano.
Kde se nachází tvá postava na začátku příběhu? Jak se tam dostala?
Právě přichází do Akademie. Jak se tam dostala je popsáno v Historii.
Obrázek
