R'elors unesen

Cíl výpravy: Záchrana R'elorse
Začátek výpravy: kdo ví?
Členové výpravy: Nauen Neima, Yuzami, Finwë, R'elors, Meldor Scrolls, Suzuhana-Aoi Supido
Konec cesty: Trolí průsmyk
_________________________________
Pořadí psaní:
Nauen, Yoso, R'elors, Osud, Suzu, zbylí

<Jelikož si nikdo z nás nepamatuje, kde přesně jsme skončili, můžeme tedy říci, že jsme naprosto ztraceni, a proto začneme zde.>

S Meldorem jsme se nenápadně odebrali na stranu k Yuzami, která hleděla na toho divného elfa. Jejich domluva o tom, proč nás svázal, stále pokračovala, ale přesto to začínalo vypadat, že se konečně domluví na nějaké spolupráci v záchraně R'elorse. Posbírala jsem své věci ze země - luk, dýky a podobně - a následně se přesunula víc dozadu, kde jsme měli ještě rozložený tábor z plánovaného táboření, které nyní krachlo.
Zavázala jsem zbytek dek, které jsme měli rozložené uvnitř stanu a odnesla je ke svému koni, přičemž jsem je následně přivázala k sedlu.

Zamačím se a odhodím copy do zadu. To divné cosi předemnou se očividně nehodlalo vyjádřit. Koutkem očka zahlédnu, jak se Kapucatá a její společník pomalu přesouvají dozadu kamsi do lesa. žádný takový,odměna bude moje pomyslím si. "Velice mě to mrzí, ale budu ,muset jít" falešně se usměju a vypálím v rychlém sledu několik šípů a doufám, že aspoň jeden zasáhl cíl. Pojistím se ještě tím, že ho přišpendlím k zemi pár šlahouny. Vyskočím na Felixe a pobídnu ho směrem, kterým se předtím ti dva vytratili. Když je doženu, Nauen si zrovna balí svoje věci. "Kam máte namířeno?" zeptám se ostře

Otočím se na Yuzami a lehce se pousměju. "Například zachraňovat posledního člena, který se tu velice náhodou objevil, což nám opravdu překazilo základní plán," odvětím a pomohu Meldorovi složit tábořiště. Otočím se k němu. "Myslím, že šli někam.. k trolímu průsmyku, ne?"

Snažím se udržovat tempo s mágem, který si očividně vychutnává, jak mi tahá za obojek, jak změní tempo z ničeho nic z pomalého na rychlé, které nezvládám a upadám na zem. Pár míst na mém těle jsou už zkrvavené, jelikož, nebudeme si to nalhávat, v lese jsou opravdu pěkně ostré kameny. Jsem špinavý, unavený, zmrzlý a pomalu si uvědomuji, že vycházíme z Trojlesí.

Nakloním hlavu jako pokaždé když přemýšlím. Toho zvyku se musím zbavit Čím víc banditů, tím logicky větší odměna ne? A za tři bych už mohla dostat pěknej balík usměju se. "A co se sním stalo, že potřebuje zachránit?" zeptám se trochu milejším tónem. Hodím očkem po brašně peněz, co jsem si přivezla z Jadaru. Hamižná až to bolí ušklíbnu se a zasrčím si pár zbloudilých, nyní trochu nazrzavělých vlasů za ucho. No holt, několik týdnu na slunci s barvou udělá svoje. Poupravím si luk na zádech a meč na sedle. Když je všechno vpořádku, trošku se uklidním. "A nechcete, abych jela s vámi? Bojová síla navíc se vždy hodí ne?" usměju se. "Stejně tam mám cestu" zalžu. Felix přešlápne a já si uvědomím, že jsem na něco zapomněla. Nebo spíš na někoho. Kde je Suze? Ale to, to je asi fuk, cestu domů najde určitě sama. Mě čeká důležitější úkol pomyslím si a tázavě se podívám na Nauen

Mág jen opět škubne provazem od obojku a bez slova jede dál. Po pravdě, neměl kam spěchat, ta skupina, kterou předtím omráčil by měla spát ještě asi tři hodiny, jeho úkol šel poslušně za ním a cíl jeho cesty byl jen hodinu vzdálený od města před ním. Uvažoval, jestli se náhodou nemá zastavit na krátkou přestávku v hostinci, pro dobrou medovinu, o které věděl, že by mu ji dali klidně zdarma, ale nakonec se rozhodl pokračovat v cestě. Do hostince si může přecejen zajít vždycky.

Ach ano, jaksi jsem se pozapomněla u jednoho stromu s Tsukim. Hikari si v mém šátku kolem krku poklidně spí. Asi ji nic nezaujalo, nic co by se mi rozhodla hlásit. Sklopím k ní pohled. Pustím jednou rukou otěže a jemně ji pohladím po vršku hlavy a podrbu za uchem. Zavrtí se a pomalu rozlepí jedno oko. Zase jej zavře a zavrtí se. Potřesu hlavou, jen se nad ní uculím. "Ta malá spící potvora." Jen mi kmitne hlavou při pohledu na ní. Porozhlédnu se. Opravdu jsem ztratila z dohledu Yoso. Bedlivě se kolem sebe rozhlédnu. Sklopím pohled k Tsukimu, který si neklidně přešlápl, jako by věděl, kudy jít, ale nerušil mě od myšlenek. Nakloním se nad jeho krk. "Tak běž." Zamumlám k němu, přecijen nemusím křičet jako na lesy. Ano, chviličku to trvá než se objevuji kousíček od místa, kde je jakási prapodivná sešlost. Očima vyhledám Yoso, která je na hřbetě jejího koně. Tsukim, jak už si zvykl z pouště, kde se musel rychle pohybovat, aby nezapadl do písku a zároveň jsem ho učila tichosti, která nebyla nijak valná. Ale určitě to zvládl jakž takž potichu, když si vezmeme, že je tu další spousta koní a rušivých elementů, co se zvuků týče. Vynořím se spíše poblíže Yoso, než-li abych byla u někoho cizího. Asi bych se neměla potulovat nijak extra tady a jet na akademii, ale má zvědavá duše si tohle nemohla odpustit. Zastavím Tsukima. Přehodnotím ještě jednou očima situaci. Nezdá se, že by se mezi nimi schylovalo k boji, prozatím. Němě pokývu na pozdrav, přičemž mi unikne i mírný úsměv.

Přidat se? To jako myslí Yoso vážně? Potom, jak jsme se viděli naposled? Pche, nikdy, pomyslím si a pak se pootočím lehce na tu nově příchozí. A tohle je jako co? Kříženec kočky, člověka a elfa? Ne, dobře, dobře.. Budu milá, alespoň ze začátku. Kývnu na pozdrav té nově příchozí podivnosti a podívám se na Yoso. Být milá i na ni? Proč ne, aspoň ji pak budu moct zapálit ty její vlasy.
Pokrčí rameny. "Když se ti chce, ale počítej s naší společností," odvětím a vyhoupnu se do sedla. Podívám se na Meldora s lehce pozvednutým obočím. Můj výraz by v té chvíli měl vyjadřovat otázku: 'Pojedem?'

Nauen, očividně ne moc nadšená nakonec kývne. Otočím se na přijíždějící Suzu Hele já o vlku a vlk... nedokončím myšlenku.
"Ahoj Suzu" tiše ji pozdravím teď už s pohledem upřeným na Nauenina společníka. Felix zas nervózně přešlápne. Klídek zlato, mám to pod kontrolou utěším ho v myšlenkách.
"A jak zní tvé jméno?" zeptám se muže. Ať vím, koho prodám. Jaké ušlechtilé úmysly. Pobyt v Jadaru mě hodně změnil, ale přesto jsem zůstávala svým způsebem zlá. Obzvlášť na lidi, se kterýma jsem se v minulosti nepohodla. Hodím očkem po Nauen Kvůli čemu ji vlastně nemám ráda? zeptám se sama sebe. Paměť mi už dobře nesloží, ale stále ve mně hlodal pocit odporu. No co. Koneckonců, koho to zajímá pokrčím nad tím rameny
"jedem?" nadhodím

Je jednoznačně pravda, že vypadám vskutku nezvykle, ale co já s tím momentálně udělám, že? Asi nic moc, hlavně když jsem před střetnutím s Yoso byla vcelku sama jen se zvířaty a nikým jiným. Takže se ani nepodivuji nad pohledem, který obdržím od neznámé, která je nohama momentálně pevně na zemi.
Zvědavým pohledem si je přeměřuji. Nějaké neshody mezi nimi nebo za to může jednoduše jejich povaha? Zajímavé.. Opravdu zajímavé. Jsem u nich, ale zároveň i pár kroků dál. Jemně pobídnu Tsukima, ať popojde pár kroků. Srovná se pěkne vedle Felixe. Natočí k němu hlavu a zafrká na pozdrav. Hrábne přední nohou ve vzduchu.
Samozřejmě i Hikari už nespí, proč by spala, když cítí přítomnost dalších osob a zvířat než je Tsukim. Rozmotá se v šále z klubka. Je vidět jen pohybující se šál, jak se v něm pohybuje. Nesklopím k němu pohled, abych ji neprozradila. Snad jen Yoso ví jaké další malé zvířátko kromě koně mám.
Upravím si koženou rukavici na ruce, aby mi lépe seděla, přičemž si zkontroluju obvaz. Jestli mi někdo nevyjede po ruce ostřím nebo za něj hrubě neškubne, nemusí se nic odhalit. Spokojeně si sotva poznatelně kývnu.
Sleduji jejich nijak zajímavou konverzaci, která mezi nimi probíhá. Sama nic nepřihazuji, jen se sem tam pousměji a mlčím. Momentálně nemám, co bych přidala. Při slovech Yoso, jestli se pojede se jen mírně narovnám v sedle Tsukima.

Pokrčím rameny. Takže jsme čtyři. Jejich volba. Meldor kývnul, tak pobídnu Đarrenshawa. Otočí se o sto osmdesát stupňů a vyrazí klusem k zasněžené cestě, po které za ten den projelo příliš mnoho osob.
Asi dvacet stop od tábořiště se otočím dozadu a podívám se na tu zvláštní. "Takže, ty jsi jak?" Zeptám se s lehce nadzvedlým obočím, ale nečekám na odpověď a otočím se zpět.
Z malé brašny připnuté k sedlu vepředu vyberu nějaký chleba a pomalu se do něj pustím, přičemž pohledem prozkoumávám cestu před námi kvůli nějakým známkám o R'elorsovi.

Protočím oči,když mi muž neodpoví. Co se dá dělat pomyslím si a prostě přečtu jméno v jeho hlavě. Žádná složitost. Suzu si vedle mě stoupne na jistotu,nad čím se jen pousměju. Zaletím pohledem k Hikari,ale ta je plně zabalená do šátku. Nevadí pousměju se a pobídnu Felixe,abych srovnala krok s Nauen. "Stále jsi mi neřekla,co se s talo s tím vaším kamarádem?" Nadhodím. "V těhle lesech jsem jako doma,mohla bych vám pomoct" další lež. Tentokráte tedy spíš mlžení pravdy,sice se tu zas tolik nevyznám,ale člověka podle stopy mysli najít umím. Pokud není příliš daleko. To potom byl trapas trochu. Ale tak,risk je zisk

Muže, který Yoso nijak neodpověděl, jen přejedu zkoumavým pohledem. Opět z mých úst nevyjde žádná poznámka.
Když se rozjedou na svých koních, samozřejmě se s Tsukim připojím. Tipuji, že cesta není zas až tak na některých místech velká pro tři až čtyři koně vedle sebe, proto se zařadím ke straně k Yoso. Nedržím si ani nijak velký odstup, jen natolik, aby na případné zastavení Felixe zvládl reagovat okamžitě jak Tsuki tak i já. Nepotřebovala jsem to do nich hned napálit, kdyby se naskytli určité okolnosti.
Pohlédnu k dívce, která mě osloví. "Aoi." Opatrně pronesu jen své prostřední jméno. Možná jsem až moc ostražitá, ale co z toho. Pohodím rameny. Pohledem projíždím po okolí. Nebudu se tajit tím, že o tu nijak zvláště neznám. Není to zapotřebí, ale kdyby se vyskytlo, cokoliv podezřelého, snad zvládnu celkem dobře zareagovat. Sem tam opatrně sklopím oči k Hikari, které už špicluje ouška, aby mi případně dala vědět o další přítomnosti, přeci jen její uši jsou lepší než mé.
Volnou rukou si překontroluji u pasu z jedné strany pouzdro s prakem a střelivem, u druhého boku pouzdro s nunchakem. Za hlavou se rukojeti katan dotýkat nemusím. Ty mě na sebe upozorňují svoji tíhou vcelku spolehlivě.

Otočím se zpět k nim. "Pokud si myslíš, že to zvládneš nějak jinak, než já, tak můžeš. ale já se spolehnu na své schopnosti," před otočením se zpět ještě kývnu na Aoi a zaměřím se opět na cestu před sebou. "..Ale i blbý by si všiml, že už asi pět minut je před námi i za námi občas krvavá stopa."

__________________________
Finwe: Po vysvobození se, si sbalím věci a rozhodnu se jít za nimi, kvůli naprostému dostatku času.

Zatnu čelist. Brzo ztratím nervy a začnu být protivná. Zhluboka se nadechnu a zazubím se. "Mně je to vlastně celkem jedno. Ale ta stopa dřív nrbo později skončí. Buď ten váš kámoš vykrvácí nebo mu to obváže ten kdo ho unrsl" povím a trochu si protáhnu záda v sedle. Vytáhnu si z brašny a hlasitě si ukousnu. Vyplivnu si kousek do dlaně a předkloním se,abych se rozdělila se svým miláčkem. Celý postup opakuju,dokud nesníme celé jablkoDpufám,že se to zmákne rychle. Těším se domů pomyslim si "Kdo ho unesl? Zeptam se znova

Jak se tak potácím po čtyřech, napadne mě zajímavý nápad. Když mi to nevyjde, jsem mrtvý, když vyjde, jsem volný, pomyslím si, když ztěžka začnu zvyšovat tempo tak, abych se dostal blízko jeho nohoum. Když už jsem u nich, chytím rukama jeho nohy, prudce cuknu dozadu a jen doufám, že spadne a můj plán tak vyjde.

V poklidu si tu klušu společně s Tsukim. Následuji dvojičku s koňmi, která naše procesí vede. Tedy, jedna červenovlasá osoba, která se mi nepředstavila a Yoso.
Když se oni handrkují o tom, kdo je lepší ve vedení po stopě, očima bedlivě přejíždím po okolí. Něco se tomu starouškovi, u kterého jsem byla vychovávaná, musí nechat. Naučil mě opatrnosti na cestách. Nenápadně uvolním jednou rukou otěže a pohladím Hikari po hlavičce. Usměji se. Ona je takový uklidňující element na této cestě do neznáma.
Zvednu pohled opět od ní a pozoruji vše kolem. Mírně mi zacuká v koutcích. Ty dvě se nejspíše neměly nijak extra v lásce.
Narovnala jsem se, když už vypadalo, že se dozvím něco více. Než jen to, že někoho někdo unesl, nejspíše přítele té rusovlásky.

Protočím oči. Chtěla jet, tak chtěla, tak proč se furt na něco ptá? Na pátrání se musí soustředit a ne kecat se spolujedoucíma. "Isfeťan, můžeš hádat který," odvětím lehce otráveně. "Tak ať skončí, stopy někam vést budou pořád a cesta vede přes město, takže ho tam někdo určitě uvidí."
Po chvíli se ohlédnu. "Málem bych zapomněla," řekne k Aoi, "říkej mi Nauen."

Isfeťan se rozmázne po sněhové cestě, chvíli sebou škube ve snaze se osvobodit ze stálého sevření Relorse okolo jeho kotníků. Nakonec se vykašal na pokus se osvobodit a mávnul dozadu svou rukou a zní vyšlehly iluzorní plameny. Byly tak přesvědčivé, jako by byly pravé. Mávnul rukou jen proto, aby ho donutil jej pustit. Následně se postaví a nakopne R'elorse. "Tak dar se pokusil utéct. Chyba, chyba," prohlásil zamyšleně a utáhl mu okovy. "Zpečetil sis svou budoucnost, ted už rozhodně nebudeš držen naživu až do konce. Udělal sis to tak, jak si chtěl," Škubl řetězem a opět se rozešel.

Vyjeknu, když uvidím plameny, a leknutím únosce pustím. Zvednu k němu pohled, jakmile se postav, chytím se za břicho a zaskučím, když mě nakopne. Znovu začnu skučet, když mi nemilosrdně a pevně utáhne okovy. Po trhnutí se za ním rozejdu opět po čtyřech, ale jde se mi o něco hůř než předtím. Tak plán nevyšel.. sakra.

Isfetan vejde do města, držíc se ve stínu a za sebou táhnoucí Relorse. Zamíří k místní hospodě, kde ukradne dva koně.. Na jednoho uváže Relorse a od jeho koně přesune lano a přiváže jej k druhému koni. Následně vyjede dál.

Zhluboka se nadechnu a zatnu čelist, abych neodpověděla něco kousavého. "Nojo,ale jestli ten Isfeťan není úplně blbej tak se bude schovávat. Oni je tam totiž asi nebudou mít nejradši" neodpustím si a potichu zamumlám.
Zpomalim a zařadím se vedle Suze. "Proč jedeš s námi Suze?" Zeptám se tiše. Narovnám se v sedle a rozhlédnu se. Krvavá stopa pomalu zmizela. A šlápoty vedou do křoví. "To ho fakt tahal přes křoví?" Nadzvednu obočí. Vypadá dost hustě a projít skrz by šlo jedině se zemním mágem. Nebo je to iluze napadne mě

Jejich slova vnímám jen na půl ucha, protože věnuji pozornost hlavně okolí. Však to znáte, kvůli případným pronásledovatelům. Občas samozřejmě očima zabloudím k mému malému radaru v podobě samičky fenka, Hikari, která je stále schovaná u mě v šálu. Potom se s ní musím za odměnu pomazlit a nechat ji pořádně proběhnout. Usměji se, jo obě potřebujeme řádný odpočinek a jen menší aktivitu v podobě relaxace.
Tak Nauen, zajímavé jméno.. Kývnu ni ni s tím, že jsem ji zřetelně slyšela, že své jméno nemusí opakovat. Mou pozornost poté upoutá Yoso, která na chvíli zvolní tak, aby byla na stejné úrovni jako já. Lehoučce se k ní nakloním, abych Tsukimu ani sobě nijak nevyhodila rovnováhu a plynule se pokračovalo. Zatvářím se zamyšleně. "Hmm, že bych byla unavená z cestování a čekala mě akce? Navíc Tebe aspoň minimálně znám, což o ostatních nemohu říct." Brouknu do zvuku dopadu kopyt na zem.
Pohlédne směrem, na který upozorní. Zvědavě si místo prohlédnu. Zadívám se k Nauen. "Myslíš, že jej najdeme rychleji než ho zabijí? Doufám, že si možnost, že ho můžeme najít mrtvého, nevyloučila." Zvýším trochu hlas, aby mě pořádně slyšela. Tón hlasu nemám chladný, ale ani příliš jemný. Spíše jen věcný.

Podívám se k nedalekému křoví. Opravdu tam vedly nějaké stopy, ale když jsem se podívala po cestě dál, stopy opět pokračovaly. "Je to možné, asi mu chtěl jen zpříjemnit cestu, ale pak se vrátil pro lepší pohyblivost zpět na volné prostranství, ale pokud chceš, můžeš si to projet lesem," odvětím a trochu pobídnu koně.
Za zatáčkou ukážu na cestu. "Tady se na chvíli zastavili."