Möien - textové fantasy RPG.


    Childe Käske

    Share
    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Childe Käske

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Tue Jan 03, 2017 2:43 pm

    Cíl výpravy: Käskeho hlava
    Začátek výpravy: sobota 20.Zatměnce X3009
    Členové výpravy: Saichi E´rhase, Moriko Enithrielle, Shiron Arré, Nigger (Reggin) Lancelot
    Plán cesty: Přes Strážnou Baštu a hlavní město Skalních elfů do Trhovního města, kde byl naposledy spatřen cíl.
    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Strážná Bašta, úpatí Bezejmenných hor

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Tue Jan 03, 2017 6:10 pm

    Cesta ke Strážné Baště nám trvala den a něco. Ale konečně jsme tady. Zastavím koně a ostatní se zařídí podle mě.
    "Dáme si pauzu, co?" usměji se na ně a sesednu. Sesednou také. Protáhnu se.
    Kouknu se na nebe. Podle polohy slunce je něco před polednem.
    Najednou uslyším kroky a prudce se otočím.
    Elfové. Skvělé.
    "Ma meralyë?" zeptají se v elfštině. (Co chcete?)
    Chvíli mi trvá, než jim porozumím. Přeci jen mají jiný přízvuk než lesní elfové. Když se kouknu na ostatní, dojde mi, že nejspíše nerozumí. I když u Shirona si nejsem tak moc jistá.
    "Coanyë menta ho tárillo taurinë Eldalion," řeknu co nejpokorněji. (Nesu poselství od královny lesních elfů.)
    Podívají se zmateně na sebe. Nejspíše čekali, že rozumět nebudeme.
    "An manno ná sina menta?" (Pro koho je to poselství?)
    "An aran orontinë Eldalion, an aran Ersar," řeknu opatrně. (Pro krále skalních elfů, pro krále Ersara.)
    "Pojďte s námi."
    avatar
    Nigger Lancelot

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 02. 01. 17

    Úpatí Bezejmenných hor, Strážná Bašta

    Příspěvek pro Nigger Lancelot za Thu Jan 05, 2017 9:02 pm

    Saichi něco řekla a sesedla. Ale já ji bohužel neslyšel.
    Tvoje chyba, řekne Reggin a já dokonale cítím, jak pokrčí ramena.
    Ne tak úplně, neměl jsi se se mnou hádat! osočím se na něj.
    Nemohu za to, že jsi tvrdil, opakuji TVRDIL, že se nikdo nesmí dozvědět o mě, a pak přišla Saichi a všechno jsi jí vykecnul!
    Hele, s tímhle na mě nechoď, sám jsi říkal, že to mám udělat!
    Sesednu stejně jako ostatní a protáhnu se. Byla to dlouhá cesta.
    Najednou se odnikud objeví dva elfové. A začnou něco blábolit.
    Rozumíš tomu?
    Popravdě ne, nějak nebyl čas se elfsky naučit, odpoví klidně Reggin, ale já vím, že stejně jako já chce vědět, o čem se baví.
    "Pojďte s námi."
    Tomuhle jsem rozuměl až moc dobře.
    Tomu snad rozuměli všichni, můj příteli.
    avatar
    Shiron Arré

    Poèet pøíspìvkù : 4
    Join date : 02. 01. 17

    Re: Childe Käske

    Příspěvek pro Shiron Arré za Thu Jan 19, 2017 2:20 am

    Když se slunce blíží zenitu, zastavíme kousek od Strážné bašty. Vděčně využiji možnosti sesednout z koně a protáhnout se. Coby kočovník - i když náš kmen je spíše stabilní a nekočuje tolik, jak by termín kočovný kmen mohl naznačovat - jsem na dlouhé cesty v sedle zvyklý, ale přesto ocením přestávku. Cesta mne unavila mnohem více, než by byla dříve, ale od příjezdu do Akademie jsem žádnou delší cestu nepodniknul, tudíž je to pochopitelné.
    Sotva minutu po zastavení zaslechnu v houští za mými zády šustění lehkých kroků. V mžiku se otočím o sto osmdesát stupňů a koutkem oka zaznamenám, že Saichi učinila totéž. V okamžiku, kdy Nigg a Moriko následují našeho příkladu, již před námi stojí dvojice vysokých ladných postav - skalní elfové. Ani mne to příliš nepřekvapí, přecejen, jsme na hranicích jejich území.
    Když promluví, s potěšením zaznamenám, že jsem schopen jim porozumět. Jejich přízvuk je mi neznámý a jsem si jist, že kdybych byl tázán, nebyl bych schopen zformulovat smysluplnou odpověď. Přecejen, i v pouštním dialektu si nejsem jist.
    Slovní výměna proběhne tak rychle, že nemám příležitost se do ní zapojit. Což je koneckonců možná i dobře, skutečnost, že neví jistě, jestli jsem schopen porozumět, co říkají, by se v budoucnu mohla hodit.
    Když padne příkaz v obecném jazyce, pohlédnu opět na Saichi, tázavě. Máme uposlechnout?
    avatar
    Moriko Enithrielle

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 03. 11. 16

    Úpatí Bezejmenných hor, Strážná Bašta

    Příspěvek pro Moriko Enithrielle za Sun Jan 22, 2017 3:03 pm


    Když se zastavíme na krátkou pauzu, seslezu z Ponožky a protáhnu se, až mi zakřupe páteř. Proběhnu si rukou vlasy a odfouknu. Jestli se brzy nezačne něco dít, asi umřu nudou.
    Konverzace po chvíli odumřela a od té doby panovalo mezi mnou a Saichi rozpačité ticho. Kluci za náma se spolu bavili trochu dýl, ale i ty to po chvíli přešlo a zbytek cesty sem proběhl v relativním tichu.
    Právě se chystám usadit u kmenu stromu, když zaslechnu šustění v nedalekém křoví a všimnu si, jak se Shiron překvapeně otáčí. Pootočím se, abych k houští stála čelem a to už se z něj noří páreček skalních elfů. Pár jsem jich viděla během pobytu v Akademii, výprav do Města a hledání Nauen. Mají kolem sebe takovou nadpozemskou auru. A překvapení - začnou mluvit elfsky.
    Möien má kouzelný jazyk, který umožňuje, aby se všichni mezi s sebou domluvili, ale elfové si just musí vymyslet nějakou soukromou hatmatilku, pomyslím si nasupeně.
    V tom zazní poslední věta, již v obecném jazyce.
    Vrhnu na Saichi tázavý pohled. Co včil, paní velitelko?
    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Strážná Bašta, úpatí Bezejmenných hor

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Sun Jan 22, 2017 3:19 pm

    Otočím se na svoje společníky. Všichni se dívají na mě.
    Jako, ano, to já je ´naverbovala´, ale mohli by projevit nějakou iniciativu...
    "Tak asi půjdeme," řeknu opatrně a znovu se podívám na elfy, kteří na nás čekají.
    Pohladím Manchiho po hlavě. Vím, že mě bude následovat.
    Samozřejmě, že budu, Saichi.
    Udělám rozhodný krok směrem k elfům. I když mám zlé tušení, že nás a nejvíce mě, stále podezřívají. Nezbývá nám, než jim věřit. Královna věděla, že tudy půjdu. Je to nejrychlejší. A proto mi dala ten vzkaz. Dojdeme až k nim.
    Podívají se na sebe a poté na nás.
    "Odevzdejte nám vaše zbraně," řekne jeden z nich. Pfff. Ani mě nehne.
    "Ne," odpovím.
    "Cože?"
    "Zaručím se, že je nepoužiji, jedině v obraně," pokrčím rameny. Chtějí něco namítat.
    "V elfštině se nedá lhát," upozorním je na fakt. Na který zapomněli. Přikývnou a pak  se podívají na ostatní.
    "A co oni?" a sakra. To mě nenapadlo.
    avatar
    Nigger Lancelot

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 02. 01. 17

    Úpatí Bezejmenných hor, Strážná Bašta

    Příspěvek pro Nigger Lancelot za Sun Feb 19, 2017 11:15 am

    "A co oni?" zeptají se a mě dojde, že má pravdu.
    My elfsky neumíme.
    Tak to se rozumí, že to neumíme, vždyť ten jazyk slyšíme teoreticky poprvé...
    A prakticky?
    K tomu se nevyjadřuji,... co kdyby nás naučila tu jednu větu?
    Dobrý nápad.
    "Saichi?" ozvu se a ona i ti elfové se podívají na mě.
    "I když elfsky neumíme,... co kdybys nás tu jednu větu naučila, stačí, když ji zopakujeme, ne? I tak se nedá lhát, ne?" zeptám se. Rozzáří se jí oči.
    Bingo.
    Dobrá práce.
    Jako kdybys na tom neměl žádný podíl...
    Co na to říct, jsem skromný. usměje se Reggin v duchu.
    Ty tak určitě.
    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Strážná bašta, úpatí Bezejmenných hor

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Sat Apr 08, 2017 1:48 pm

    Překvapeně se podívám na Niggera.
    "To je velice dobrý nápad!" usměji se a znovu se vážně podívám na ty dva elfy.
    "Ma san quetalyë?" zeptám se jich. (Co na to říkáte?)
    Podívají se po sobě a přikývnou.
    "Platí," řekne mi pak jeden z nich. Otočím se na své společníky.
    "Musíme říct přesně jednu větu, není těžká," řeknu jim a nadechnu se.
    "Vestanë sa alanauvanë polë manta mecilinen ai nauvanë varna," přednesu jim. (Přísahám, že nepoužiji meče, pokud budu v bezpečí.)
    Koutkem oka si všimnu, jak jeden z těch dvou přikývne. Souhlasí.
    Ostatní vypadají zmateně. Tak jim to zopakuji. Vidím, jak si ji Shiron v duchu opakuje. Stejně tak Nigger a Moriko. Pak mě napadne... Reggin. A když se pohledem potkám s Niggerovým. Vidím otázku v očích. Lehce zavrtím hlavou. Neví o něm. Nechme to takto.
    Když jsem si jistá, že si větu pamatují, otočím se na elfy.
    "Vestanë sa alanauvanë polë manta mecilinen ai nauvanë varna," přednesu jim a přitom položím pravou ruku na srdce a lehce se ukloním. Přitom se jeden z posledních paprsků Slunce odrazí od mého...přívěšku? Elfové si ho dříve nevšimli, teď ano. Nechápavě se na sebe podívají a pak i na mě. Se strachem vytřeští oči.
    "Alarucalyë, ná sanya Elda. Inyë ná erë tercáno," zašeptám rychle. (Nebojte se, jsem normální elf. Jsem jen posel.)
    Uklidní se a přikývnou. Pak se podívají na ostatní a čekají na jejich přísahu.
    avatar
    Shiron Arré

    Poèet pøíspìvkù : 4
    Join date : 02. 01. 17

    Houštiny poblíž Strážné bašty, úpatí Bezejmenných hor

    Příspěvek pro Shiron Arré za Mon Apr 17, 2017 9:38 pm

    "Vestanë sa alanauvanë polë manta mecilinen ai nauvanë varna," zopakuji po Saichi a napodobím její postoj. Má poklona je ovšem o něco hlubší, myslím, že je dobré projevit, že si jich vážím hned zpočátku. Slova mi po jazyku sklouznou hladce a dávám si pozor na precizní výslovnost. Poté ale lehce zaváhám a konec dozní trochu neohrabaně - dost srozumitelně, aby má slova platila, ale zároveň snad nebude tak zřejmé, že jsem s elfským jazykem trochu obeznámen, doufejme.
    Jakmile větu dokončím a vzhlédnu, postřehnu, že se jejich oči zastavily na Saichiiném přívěsku. Poté, co je elfka ujistí, že je pouhým poslem se však uklidní a jakmile jsme s přísahami hotoví všichni, pokynou nám, ať je následujeme. Vyšvihnu se do sedla, ale jeden z elfů se na mě okamžitě zamračí. Opět tedy sesednu a tázavě na něj pohlédnu. S nezájmem pokrčí rameny. To mne vyloženě naštve, ale ovládnu se a místo toho pohlédnu na Saichi. Mírně zavrtí hlavou, ať to neřeším. Vrátím se tedy pohledem k elfovi a ten mi obecným jazykem vysvětlí:
    "Koně povedete. Nepřejeme si, abyste nám zničili stezku."
    Povytáhnu obočí tak, že mi málem uteče z čela, ale dál se k tomu nevyjadřuji a zařadím se za Saichi. Poté elfy následujeme skrz houští hlouběji do jejich území.
    avatar
    Moriko Enithrielle

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 03. 11. 16

    Houští na úpatí Bezejmenných hor

    Příspěvek pro Moriko Enithrielle za Mon Apr 17, 2017 9:55 pm

    "Vestanë sa alanauvanë polë manta mecilinen ai nauvanë varna," odříkám monotónně. Poté se vrátím k Ponožkovi a zkontroluju, jestli je vše na místě. Ani se neobtěžuju lézt do sedla, vidíc reakci elfů na Shirona. Popadnu tedy koníkovu uzdu a zařadím se za kluky, uzavíraje tak naši skupinku. Potáhneme se křaky zkama elfové vylezli a já se snažím vyhýbat všem zákeřným větvím, které mi touží vypíchnout oči. Ty, které tak zoufale touží stát trvalou součástí mojich vlasů okázale ignoruju, horší hnízdo už z toho nebude. Hádám, že krátký vlasy mají své výhody.
    Pokračujeme bez hlesu několik minut, možná téměř půl hodiny. Poté dojdem k ohybu kolem velkého šutru za kterým se skrýval páreček elfích koní, dosti podobných Manchimu. Jeden z elfů nám pokyne, že už můžem nasednout na svoje koně a tak se vyškrábu do sedla a opět si prokřupu prsty, než pevně uchopím otěže. Jeden z elfů po mě střelí pohoršeným pohledem, ale co naplat, zvyk je železná košila. Křupání kloubů je těžce návykové. Elf to nijak nekomentuje, jen pohodí hřívou a pobídne svou klisnu. Cesta i nadále pokračuje beze slov, ale tentokrát to není trapné ticho, spíše obezřetné, jako by na nás každou chvíli mohlo něco vystartovat z křovisek vůkol. Pro jistotu zkontroluji, jestli mohu pohodlně tasit Kadze, kdyby k čemukoliv došlo a poté si začnu znuděně pohrávat s pramínkem vlasů. Dlouhé nicnedělání, které je nevyhnutelnou součástí jízd koňmo mi nedělá dobře.
    avatar
    Nigger Lancelot

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 02. 01. 17

    Bezejmenné hory, Elfí stezka

    Příspěvek pro Nigger Lancelot za Sun Apr 23, 2017 4:47 pm

    I já přednesu přísahu v elfštině a následně vedu koně za ostatními.
    Nechtějí zničit stezku, blbost. řekne mi Reggin a já v duchu přitákám.
    Ale nechme to být.
    Po chvíli dojdeme k jejim koním. Nasednou na ně a to je pro mě pokyn, že mohu jejich příklad následovat.
    Cesta stezkou probíhá v tichosti. Všimnu si, jak si Moriko kontroluje zbraň.
    Myslíš, že cítí nebezpečí? zeptá se zaujatě Reggin.
    Nemyslím si, spíše je podezdřívavá, ne že bych se divil.
    Co si myslíš o Saichi? zeptám se Reggina, protože jeho pozorovací schopnosti jsou lepší než moje, ne že bych to přiznával rád.
    Je... zvláštní, má kolem sebe takovou auru, je sebejistá, ale dokáže se okamžitě proměnit ve velice nebezpečnou dívku, ale jinak je milá, laskavá. V jejích očích jde vidět, že toho hodně zažila... Je jiná, řekne opatrně Reggin.
    Ano, to je. dám mu za pravdu.

    Jedeme asi dvě a půl hodiny, když dorazíme k bránám města.
    Následujeme stráže až k největší budově. Počítám s tím, že to je palác krále?
    Dobrý postřeh, co to prozradilo? Možná velikost? NEBO ty stráže před vchodem? šťouchne si do mě Reggin. Ale neodpovídám. Dělám uraženého.
    avatar
    Shiron Arré

    Poèet pøíspìvkù : 4
    Join date : 02. 01. 17

    Ragnarok, v hlubinách Bezejmenných hor

    Příspěvek pro Shiron Arré za Sat Apr 29, 2017 1:09 pm

    Po předlouhé, nezáživné cestě se konečně přiblížíme k městským branám. Již příjezd do Města pod Akademií byl pro mne, uvyklého pouštním pustinám, poněkud šokující a trvalo mi několik týdnů, než jsem si na gigantické rozměry města i samotného institutu přivykl. Ragnarok byl ovšem jiný odvar kávy. Šedé město se tisklo zády k úpatí jedné z mohutných hor v strmém údolí s kamenitými srázy, jako majestátní socha v matném šeru, jak pozůstatky zimního slunce mizely za vysokými štíty. Pevnost se nad námi tyčila jako kamenný obr a stín, jež vrhala, nás halil do temného hávu v již tak zašedlém údolí, ozářeném jen odrazy vrhanými sněhem, na kterýžto dopadaly poslední denní paprsky.
    Elfové jen pokývnou na stráže u bran, kteří pootevřou masivní dřevěnou bránu vyztuženou tepanými vzpěrami. Jakmile naši koně vstoupí na městskou dlažbu, mám pocit, jako bych cítil tlak věkovitých kamenných bloků, jako by mě samotné město pozorovalo. Vzduch je prosycený magií a bílé štíty budov lemujících hlavní ulici na nás podezřívavě shlížejí. Ulice není zcela vylidněná, i když v tuto zimní hodinu zde moc elfů neprochází. Přesto vyvoláme menší rozruch, hádám, že takto hluboko v horách lidské návštěvníky moc nevídají.
    Naši průvodci se s námi ovšem zkušeně propletou změtí zkratek a když se opět vynoříme jednou z přípojek hlavní ulice, královský palác je sotva tucet metrů před námi. Na pokyn elfů sesedneme a dál své koně vedeme za uzdy. Stráže si nás podezřívavě změří pohledem, ale elfové, jež nás doprovází, zřejmě mají vysoké postavení, jelikož ani nyní se nás nepokusí zastavit, pouze nám odeberou otěže. Zajímavé. Nepřipadá mi to moudré, bera v potaz, že se jedná o sídlo jejich panovníka, ale hádám, že sídlo chrání mnohem více, než pouhá stráž, pravděpodobně je celé město opatřeno takovým množstvím ochranných zaklínadel, že by nás v mžiku spálila na prach.
    Vstupní hala paláce je téměř prosta ozdobných předmětů, světlé stěny jsou ovšem zdobeny složitou změtí intrikovaných rytin symbolů a šlahounů. Prostor je potemnělý, ale hádám, že během dne musí být místnost ozářena světlem, strop je totiž tvořen mohutnou průsvitnou kopulí z matného skla. Naši průvodci nám pokynou a my je obezřetně následujeme vzhůru po mramorovém schodišti.
    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Ragnarok, Bezejmenné hory

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Sun Apr 30, 2017 9:08 pm

    Vystoupáme po mramorovém schodišti a jelikož mám chvíli čas, prohlédnu si ostatní. Moriko vypadá zcela klidně, Shiron se rozhlíží po okolí. A Nigger, Nigger nejspíše komunikuje s Regginem.
    Stráže nás navedou až k dveřím do přijímacího sálu krále. Pak se dveře otevřou a my jsme vybídnutí vejít dovnitř. Pomalým, ale rázným krokem se začneme přibližovat ke trůnu. Moji společníci se zastaví několik kroků od trůnu, ve kterém sedí král. Já pokračuji ještě o trochu dále a nakonec se těsně u paty trůnu ukloním.
    "Araren Ersar, essanyë Saichi Yukito E´hase a ná aranítë tercáno, símen coanyë menta ho tárillo taurinë Eldalion," řeknu pokorně a prohloubím svůj úklon. (Králi Ersare, jmenuji se Saichi Yukito E´rhase a jsem královský posel, zde Vám nesu poselství od královny lesních elfů.)
    Chvíli je ticho.
    "Arcalyë," poručí mi král. (Narovnej se.)
    Když to provedu, všimnu si v jeho očích záblesku zvědavosti. Královna mi říkala, že spolu moc nekomunikují, ale až tak málo?
    Přijde ke mně jiný elf a já mu předám dopis. Ten ho podá králi. Neotevírá ho. Místo toho si mě prohlíží stejně jako mé přátele.
    "Quetalyë, manem camas Elda meldoi manem Atan, Ranaro ar Tulë. Ar manna vantealyë?" zeptá se a já nasucho polknu. (Řekněte, jak získá elf přítele člověka, kočovníka a příchozího. A kam jdou?)
    "Roiteammë minë vëo," řeknu po chvíli klidně. (Hledáme jednoho muže.)
    Král se v trůně narovná a následně promluví v obecném jazyce.
    "Jak se ten muž jmenuje?"
    "Childe Kaskë, můj pane, je obviněn ze zločinu spáchaném na lidu elfském, královna mě žádá, abych ji donesla jeho hlavu," řeknu a lehce skloním hlavu, ale poté ji zase narovnám.

    avatar
    Nigger Lancelot

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 02. 01. 17

    Přijímací síň krále, Ragnarok, Bezejmenné hory

    Příspěvek pro Nigger Lancelot za Sun Apr 30, 2017 9:21 pm

    Po dlouhém a nepochopeném rozhovoru Saichi s králem konečně přešli do obecného jazyka. A poté, co Saichi vysloví jméno toho brzy mrtvého muže, mě Reggin upozorní na velice zajímavý detail.
    Viděl jsi to, jak ostatní stuhli překvapením? zeptá se mě.
    Co?
    Když vyslovila jméno Kaskëho, znají ho. vysvětlí mi tónem, jakým se mluví k malým dětem. Zabiju ho.
    Ne nevšimnul, můj milý příteli, ale to bude nejspíše tím, že jsem pozorně pozoroval výměnu názoru mezi Saichi a tím starým páprdou co sedí na trůně! obořím se na něj. Shiron mě trefí loktem mezi žebra a tím mě upozorní, že bych neměl být tak očividný, když mluvím s mým ´milým přítelem v hlavě´.
    Rozhlédnu se po místnosti, po stranách postává několik elfů včetně stráží.
    Všichni to jsou skvělí bojovníci. poznamená Reggin a já se opravdu nebudu ptát, jak to ví. Jen na to souhlasně v duchu přikývnu.
    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Královský palác, Ragnarok, Bezejmenné hory

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Mon May 01, 2017 6:56 pm

    Král chvíli mlčí, nejspíše se rozmýšlí, jak zareagovat na tyto nové informace. Rozhodne se tak, že otevře ten dopis. Ráda bych věděla, co v něm stojí.
    Když si ho čte, sleduji jeho mimiku a jsem velice překvapena. Protože překvapený je on.
    "Sairealyë, ma símen telas?" zeptá se. (Víš, co se zde píše?)
    "Laumë, inya aran," odpovím. (Ne, můj králi.) I když bych to ráda věděla.
    Král se prudce nadechne. Asi tuto odpověď nečekal.
    "Adoorine, pomůžeš jim sehnat všechno, co potřebují, Jamvene, postarej se o jejich koně," poručí a zmínění elfové se lehce ukloní. Jeden ihned odchází, druhý čeká na nás. Přikývnutím poděkuji. Ale jde vidět, že ještě neskončil.
    "Nánë mi alassënyë ento omentanyë, milyanyë entën limbë martë ar nai or ento tirantö Eri,....inya heri," rozloučí se s námi. (Bylo mi potěšení Vás potkat, přeji Vám mnoho štěstí a ať na vás bohové dohlížejí,.... má paní.)
    Při poslední části sebou trhnu a díky tomu si všimnu překvapeného výrazu od Shirona. Sakra.
    "Limbë entën hanteammë, inya aran," ukloním se. (Velice Vám děkujeme, můj králi.)
    Poté se otočím a rázně si to mířím co nejdále od něj. Ostatní mě následují, stejně tak jako ten elf. Adoorin se jmenoval, myslím.
    Když vyjdeme z přijímacího sálu, otočím se na něj.
    "Budeme jen potřebovat doplnit vodu a poté ukázat cestu k Batesopolis," řeknu mu jasně a on přikývne.
    "Následujte mně," poručí nám a my tak jednáme.
    avatar
    Moriko Enithrielle

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 03. 11. 16

    Královská palác, Ragnarok

    Příspěvek pro Moriko Enithrielle za Mon May 01, 2017 9:03 pm

    Následujeme Adoorina změtí spletitých chodeb až na vnitřní nádvoří. Uprostřed je studna a stěny okolních budov lemuje lomené podloubí. Adoorin ukáže na průchod na vzdáleném konci a vysvětlí nám, že tamtudy se dostaneme na vnější nádvoří a dále ke stájím. Ne, že by toho ve tmě, která kolem panuje, bylo moc k vidění, ale matně průchod rozeznám. Přikývneme a on nás poté zavede do další z budov, vystoupáme po dalším schodišti a spatříme chodbu, kterou lemuje dlouhá řada vyřezávaných dveří, jedny jako druhé v přesně stejných vzdálenostech. Na půl cesty mezi každými dveřmi je jediná pochodeň plápolající přízračným světlem. Rámy dveří jsou souměrně zdobené a vzorek se periodicky opakuje. Místní architekt musel trpět masivním OCD. Stěny zdobené nejsou, ale podlaha se leskne, jako by kámen prokvétaly stříbřité žilky. Když zvednu pohled, uvidím, že strop má indigový nádech a ony stříbrné odlesky na něm nabírají podobu noční oblohy, pečlivě kopírující každé souhvězdí möienské oblohy. Na konci se naše chodba napojovala na arkádu, která lemovala celé nádvoří. Vydali jsme se po ní doprava a došli ke dveřím do věže. Točitým schodištěm vyjdeme další patro - začínám mít pocit, že se nás jen snaží zmást.
    Po pár dalších chodbách, zcela identických s tou první dorazíme před dveře, které se v ničem neliší od všech ostatních, které jsme zatím minuli.
    Adoorin zaklepe a dveře se otevřou. Z nich vyklouzne drobná elfka v popelavé livreji s emblémem královské rodiny vyšitým na prsou a zamumlá Adoorinovi něco v jejich jazyce.
    Adoorin se k nám otočí a vysvětlí: "Toto jsou vaše pokoje. Jídlo vám přinese někdo ze služebnictva. Zítra ráno budete mít vše připraveno k odjezdu."
    Poté nám přidrží dveře a když vejdeme, zavře za námi a můžeme slyšet klapání jeho podpatků, jak se vzdaluje chodbou.
    Rozhlédnu se po pokoji. Místnost není tak strohá jako chodby, naopak působí docela příjemně. Na protější stěně je široké okno s hrubými vínovými závěsy. Stejné barvy je i koberec na zemi. Nalevo je krb se čtyřmi křesly a stolkem mezi nimi a na stěnách visí ornamentální drapérie rovněž v vínovo-stříbrném nádechu. Napravo je dvojice dveří, jedny z nich jsou otevřené a můžu vidět, že v další místnosti jsou dvě připravené postele - hádám, že druhé dveře skrývají totéž.
    avatar
    Nigger Lancelot

    Poèet pøíspìvkù : 5
    Join date : 02. 01. 17

    Královský palác, Ragnarok, Bezejmenné hory

    Příspěvek pro Nigger Lancelot za Wed May 31, 2017 9:42 pm

    Spolu s ostatními si prohlížíme pokoj. Ucítím, jak mi zakručí v břiše.
    Už aby to jídlo přinesli.
    Ty máš sakra hlad vždycky, chvíli vydržíš... postěžuje si Reggin. Na to dokážu jen pokrčit rameny. Je to pravda, proč bych se s ním hádal.
    Zahlédnu dveře do pokoje a podívám se na ostatní. Přesněji na dívky.
    "Chcete pravý, nebo levý pokoj?" velice správně předpokládám, že pokoj budu sdílet se Shironem.
    S kým jiným bys jej chtěl sdílet? zeptá se mě Reggin.
    No....[/i]
    Mlč, prosím tě, mlč, nebo ti jednu vrazím, vezmu kontrolu a vychrlím všechny tvoje tajemství. vyhrožuje mi Reggin.
    To bys neudělals! nevěřícně pomyslím.
    Vsadíme se?

    Než se stačí dívky rozmyslet, někdo zaklepe na dveře.
    "To bylo rychlé," utrousím pod nosem. Dveře se začnou otevírat, a do místnosti vejdou tři elfové, plné ruce jídla. Cítím, jak se mi v ústech hromadí sliny. Jo, mám hlad.
    Elfové položí jídlo na stůl, uctivě se ukloní a bez jediného slova odejdou. Nějak zapomenu na ostatní a ihned si to mířím ke stolu. Moriko a ostatní jsou mi v patách. Všichni máme hlad.

    Jídlo je vynikající.
    Taky jsme v královském paláci. poznamená Reggin.
    Neříkej,... ale nemůžeš říct, že to není pravda.
    To...nemohu, v tom máš pravdu. neochotně potvrdí moje slova. Zazubím se.

    Po jídle vstanu ze židle a protáhnu se. U toho zývnu. Ještě ani není tak moc pozdě, a už usínám. Všimnu si, že Saichi vstává taky a zalézá do pravého pokoje a u toho něco mumlá.
    Bylo to dobrou noc?
    Možná....
    Tys ji neslyšels? Nemáš mít lepší sluch než já? podivím se.
    V elfštině. řekne jen. Oh... aha.
    avatar
    Shiron Arré

    Poèet pøíspìvkù : 4
    Join date : 02. 01. 17

    Re: Childe Käske

    Příspěvek pro Shiron Arré za Mon Jul 17, 2017 5:55 pm

    Pustím se do zkoumání pokoje, který nám byl přidělen. První jej nahrubo přelétnu pohledem celý a poté se zaměřím na to, co mou pozornost upoutalo nejvíce - drapérie, které krášlí kamenné zdi. Zaměřím se na tu nejbližší, ve které je stříbřitou nití vtkána jakási elfská legenda, soudě podle množství božstev, kteréžto v příběhu sestupuje na zem a statečných hrdinů, proměněných na četná z möienských souhvězdí. Zaberu se do pěčlivě a přesně vytkaných detailů noční oblohy - nevěřím, že by bylo možno něco takového vytkat bez pomoci čár a kouzel.
    Ani nemám příležitost svou pozornost obrátit k jiné drapérii a v tom už do pokoje vchází tři elfové, oděni ve stejné livreji jako dívka, kterou jsme minuli před chvílí, ruce obtěžkány tácy jídla, že by to vydalo pro družinu třikrát ba čtyřikrát početnější, než-li naše skromné společenstvo. Nigg vystřelí ke stolu a bez špetky vychování do sebe jídlo začne ládovat. Jeden by byl řekl, že za tu dobu už si na to zvyknu, ale ne, pořád se na to nedá dívat. Moriko se k němu - v trochu umírněné podobě - připojí. My se Saichi je následujeme a zaujmeme místa ve zbývajících volných křeslech. Zkoumavě si jídlo prohlédnu a zvažuji, jestli je to bezpečné - ale v královském paláci by se snad vyslance jiného národa otrávit nepokusili, ne? Ale všichni ostatní už se do jídla pustili (a zatím žijí), takže se k nim opatrně připojím. Logické by možná bylo počkat, zda-li se nějaké účinky neprojeví později, ovšem, mám hlad.
    Po jídle chvíli mlčky sedíme, než se elfové opět ukáží a tácy, nyní značně lehčí, odnesou. O okamžik později vstoupí nová dvojice s dvěma mísami s průzračnou vodou, ze které se stále ještě kouří a bílými žínkami, obojí postaví na stolky v pokojích s postelemi. Pokoje jsou identické, tudíž nečekám, než se někdo jiný uráčí oznámit, který z nich chce a do toho bližšího zamířím sám. Otočím se jen, abych dívkám popřál dobrou noc a vidím, že se Nigg právě zvedá, aby mě následoval.


    avatar
    Saichi E´rhase

    Poèet pøíspìvkù : 7
    Join date : 23. 11. 16

    Královský palác, Ragnarok, Bezejmenné hory

    Příspěvek pro Saichi E´rhase za Mon Jul 17, 2017 7:14 pm

    "Dobrou," rozloučím se se Shironem a Niggem předtím, než zmizí v pokoji.
    Vstanu z křesla a protáhnu se, koutkem oka si všimnu, že mě Moriko napodobuje. Lehce se na ni usměji a zmizím v druhém pokoji. Vyberu si postel napravo a všechny zbraně kromě dýky si odložím na zem, tak abych na ně popřípadně rychle dosáhla. Na **** si odložím vestu a vrchní tuniku a zůstanu jen v haleně a v kalhotech. Boty a punčochy a tyto věci si odložím k patě postele. Zívnu a vyhrnu si nohavice až ke kolenům.
    Moriko již vešla do pokoje a dělá si svoje. Já se opláchnu a lehnu si do postele. Rukou si podložím hlavu.
    Nechce se mi spát. V hlavě mám několik desítek myšlenek. A hlavní je, co sakra bylo v tom dopise. Král se neměl chovat tak jak se choval. Co mu královna napovídala?
    Rozhodnu se zavřít oči a pokusit se usnou.
    Přeci jen, zítra bude těžký den, a kdy se zase naskytne možnost přespat v posteli?

    Sponsored content

    Re: Childe Käske

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Wed Sep 26, 2018 5:45 am